19. března 2024

Spravedlnost pro oběti ruské agrese sice nepřijde hned, ale nesmí jim být odepřena

V pátek 15. března proběhl v Poslanecké sněmovně kulatý stůl na téma vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Akce proběhla v rámci schůze Podvýboru pro podporu demokracie a lidských práv v zahraničí jako pokračování loňské konference „Hledání spravedlnosti pro Ukrajinu, Jus & Bellum v souvislostech“. Cílem obou událostí bylo načrtnout právní rozměr válečných zločinů páchaných na Ukrajině a existující i potencionální právní instrumenty, kterými se tyto skutky vyšetřují. Výstupem kulatého stolu bylo usnesení, které mj. doporučuje vládě, aby zvážila navýšení prostředků pro vyšetřování a dokumentaci válečných zločinů na Ukrajině. Akce se konala pod záštitou Evy Decroix, poslankyně a předsedkyně Podvýboru pro podporu demokracie a lidských práv v zahraničí.

„Ani po dvou letech války nesmíme zapomínat na to, že stále dochází k mučení, vraždění a znásilňování civilistů. Ruská federace nechce jen ukrajinské území, chce zničit duši ukrajinského národa. Jakkoli spravedlnost pro oběti ruské agrese nemusí přijít hned, nesmí jim být odepřena. Je i na nás, abychom se na cestě k této spravedlnosti aktivně podíleli,“ uvedla poslankyně Eva Decroix.

„Jedině po úspěšném vyšetření těchto zločinů se oběti a jejich příbuzní dočkají uzavření toho, co prožili. Je důležité dotáhnout vyšetřování do konce i kvůli tomu, aby byli viníci potrestáni, aby se nemohli skrývat, ať už se nachází kdekoliv,“ řekl Tomáš Kopečný, vládní zmocněnec pro rekonstrukci Ukrajiny.

„V Charkově se systematicky věnujeme monitoringu válečných zločinů a jejich dokumentaci ve spolupráci Služba bezpečnosti Ukrajiny. Jakýkoliv nepotrestaný válečný zločin je špatným příkladem pro jakéhokoliv budoucího válečného zločince. Můžeme to vidět například u generála Ruzinského, který se válečných zločinů dopouští jak na Ukrajině, tak v jiných zemích minimálně od roku 2014. Je ukázkou profesionálního válečného zločince a není to dobrý příklad pro ostatní potenciální pachatele takovýchto zločinů,“ uvedl Petr Pojman, kriminolog a zakladatel neziskové organizace Team4Ukraine.

„Když v devadesátých letech vypukla válka v bývalé Jugoslávii, sami Jugoslávci nevěřili tomu, že tam bude válka. A my jsme nevěřili tomu, že se to bude o necelých třicet let později opakovat v Evropě. Byla by chyba, kdybychom si mysleli, že se něco takového nemůže stát i nám, a je proto nesmírně důležité, aby se válečné zločiny vyšetřovaly až do zdárného konce. Kdybychom na to rezignovali, budeme žít ve světě, kde by bezpráví a násilí zvítězilo. To nesmíme dopustit,“ řekl Vladimír Dzuro, bývalývyšetřovatel válečných zločinů u Mezinárodního trestního soudu.

„Rusko zaútočilo na náš svět i na náš právní řád a využívá zločiny proti lidskosti, systémové sexuální násilí a jiné ohavnosti, aby svých cílů dosáhlo. Vyšetření těchto zločinů je nutné už jenom proto, abychom se pevně zakotvili v demokratických ideálech Evropské unie,“ řekl Adam Sybera, český analytik organizace Maidan Monitoring Information Centre.

Jedním z nejsilnějších momentů jednání bylo svědectví Tetiany Pryvalikhiny, která během bombardování Izjumu přišla o bydlení, práci, a hlavně svou matku, která odmítla navzdory prosbám rodiny opustit svůj jediný domov. Celá situace je o to zrůdnější, že na začátku ruské invaze v Izjumu nebyly žádné vojenské objekty. Přesto byli tamní civilisté mučeni a popravováni, což z města učinilo jeden z dobře známých příkladů brutality ruských okupačních vojsk.

„Nakonec se nikdy nejedná jenom o čísla, nejedná se o politiku, ale jedná se o lidské osudy a lidské utrpení a na to bychom neměli zapomínat a neměli bychom si zvykat, že to je součástí našeho každodenního života, protože to není součástí ani práva, ani humanity. A na nich je založena naše civilizace,“ uzavřela Eva Decroix.