(Reflex) Nová ministryně spravedlnosti Eva Decroix nastoupila do funkce, a kromě Bitcoingate musela řešit i pseudokauzu kolem svého užívání titulu magistra. Na rozdíl od jiných známých afér s tituly, které se v minulosti týkaly politiků, je její případ jiný. Pořádně vystudovala a zatím nikdo nepřišel s tím, že by byly vadné její práce, které při studiu dělala. Celá aféra je blaf, který využila opozice a kverulanti na sociálních sítích. Věc také více nasvítila systém nostrifikací na vysokých školách. A především poukázala na chorobnou umanutost tituly, která v českých zemích přetrvává od Rakouska-Uherska.
Takže co Eva Decroix spáchala? Řádně nestudovala a fixlovala při získávání titulů se svými pracemi? Nic takového se neobjevilo. Záměrně podváděla? Ani to neplatí. Přesto redaktorky Deníku N Zdislava Pokorná a Markéta Boubínová „dokázaly“ kolem jejího titulu Mgr. vyrobit kauzu a tím vrhly na novou ministryni stín. V čem je tedy problém?
Decroix získala v roce 2007 ve Francii titul Maîtrise, což je diplom sloučený s magisterským titulem. Tedy v české verzi Mgr. (magistr, magistra). V roce 2008 Univerzita Karlova dnešní ministryni magisterské studium nostrifikovala. To je proces uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace jako rovnocenného s vysokoškolským vzděláním získaným v České republice. Škola uznala studium jako rovnocenné s českým pětiletým magisterským studiem práva či právní vědy. Mělo se tak stát přesto, že politička získala takzvané Master 1, ale v Česku je k plnohodnotnému právnickému vzdělání potřeba úroveň Master 2. Tu získala Decroix později v neprávním oboru. Od roku 2008 ale používala titul Mgr., protože to stejně jako mnoho jiných považovala za oprávněné. Ostatně ho ve Francii dostala. Nebyl v tom žádný podvod. V Česku by ale potřeboval o rok delší studium, aby jí Mgr. příslušel.
Nostrifikace přitom není uznávání titulů, ale uznání diplomů a jejich obsahů. Držitel zahraničního diplomu je oprávněn používat titul přesně v té podobě, v jaké je uveden na diplomu. Francouzský Maîtrise en droit (magistr práva) je ovšem diplom sloučený s magisterským titulem. Co tedy s tím? Že si měla psát Eva Decroix před jméno Maîtrise en droit? To by byl nesmysl. Takže používala titul Mgr. Někdo to považuje za něco strašného, já se domnívám, že aféra je blaf.
Bizarnost celé kauzy vyniká o to víc, že ministryně v Česku získala i vědecký titul PhD. Aby na něj dosáhla, tak musela mít vystudovaný magisterský program u nás, nebo jeho ekvivalent v zahraničí. Takže pro získání doktorátu nejsou dnešní půtky o magistru podstatné. „Paní Decroix má studium u nás v pořádku. V loňském roce absolvovala doktorské studium a z našeho pohledu tam není nic nestandardního,“ řekl webu Novinky.cz proděkan pro komunikaci a IT Právnické fakulty Univerzity Karlovy Marek Antoš. Zopakujme si to – nic nestandardního škola nerozpoznala. Bylo v tomto případě tedy používání titulu magistra problematické? Nikoli.
U nostrifikací musíme upozornit i na to, že stát a vysoké školy si z toho v Česku udělaly byznys. Pokud chce někdo uznat vzdělání v zahraničí musí o to sám požádat a poplatek činí tři tisíce korun. Bylo by dobré ukázat, co přesně úřednice a úřednici škol u toho dělají. Jen oštemplují dodané podklady? Nebo snad někde pátrají a zjišťují stav konkrétní věci? O tom se dá kromě výjimečných případů pochybovat. Takže buch a tři tisíce v kapse.
Objevily se také názory, že Decroix by neměla užívat titul magistry i proto, že v Česku se studují práva déle, než ona část svého vzdělávání podstoupila ve Francii. No jistě, protože délka studia práva se liší podle země a typu titulu. Magisterské studium práva (označované LLM nebo jeho ekvivalent) trvá v mnoha zemích rok až dva, včetně těch států, které nabízejí bakalářské studium. Obecně pak platí, že bakalářské studium práva (LLB nebo ekvivalent) trvá tři až pět roků. Například ve Velké Británii jsou to tři až čtyři roky, v Itálii nebo Španělsku pět let.
Hlavně titul
Celá kauza ale odráží i českou umanutost po titulech. To, co by v mnoha zemích světa bylo považováno za bizarnost, tedy nadužívání titulů, je v českých zemích běžné. U nás se tak někteří lidé i představují. Nejmenují se pan Novák, ale doktor Novák nebo inženýr Novák. To je strašlivá praxe. Pořád se tituly objevují i na hrobech, i když daleko méně než v minulosti. A když si to dá někdo i na domovní zvonek, tak musí něčím trpět.
Podívejme se třeba na to, co objevíme v seznamu poslanců a poslankyň na oficiálních stránkách sněmovny:
Zástupce cirkusové SPD: PhDr. Ing. Mgr. Jan Hrnčíř, MBA, LL.M.
Člen ODS a premiér: Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Revoluční Pirátská strana: Mgr. et Mgr. Jakub Michálek, Ph.D.
Ministr z TOP 09: prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc., MBA, EBIR.
A pozoruhodný příspěvek z hnutí ANO: Mgr. Bc. et Bc. et Bc. Jan Richter.
Politici, ale i jiní lidé, se veřejnosti prezentují s tituly proto, že u nás je to běžné. Je to naprostá posedlost. Co nám vlastně ale chtějí sdělit? Že jsou víc? Že jsou chytřejší, než ti pitomí voliči, co pro ně hlasují? Češi dávají na odiv tituly, které o skutečných schopnostech nebo morálních kvalitách člověka nemusí vypovídat vůbec nic.
Když teď z různých oficiálních stránek před jménem Evy Decroix zmizel titul Mgr., neděje se vůbec nic. Velké nic je i celá aféra kolem této věci. Ale s tou úchylkou s nadužíváním titulů by se náš národ měl jít léčit.
