(Hlídací pes) Nová ministryně spravedlnosti a poslankyně ODS Eva Decroix neoprávněně užívala titul Mgr., napsal jako první Deník N – a měl pravdu. Pozadí věci je ale komplikovanější.
Uznání magisterského studia ze zahraničí automaticky neznamená právo užívat titul Mgr. v České republice, protože se jedná o dvě odlišné právní procedury:
Takzvaná nostrifikace je proces, kdy český úřad (typicky veřejná vysoká škola nebo ministerstvo školství) potvrdí, že zahraniční diplom odpovídá určitému stupni českého vzdělání. Výsledkem je uznání dosaženého stupně vzdělání, například že diplom z Francie odpovídá českému magisterskému stupni. A přesně to se stalo v případě Evy Decroix.
Podle české právní úpravy ale nejde o udělení českého akademického titulu. V ČR jsou tituly jako Mgr., Ing., MUDr. atd. stanoveny výlučně zákonem o vysokých školách a udělují je pouze české vysoké školy při absolvování studia akreditovaného podle českého práva.
Cizí tituly, jako Master of Arts, Magister der Rechtswissenschaften, Master of Laws apod. tak nejsou automaticky „překládány“ do českého titulu. Uznaný absolvent sice může prokázat dosažený stupeň vzdělání (tedy že má třeba magisterský diplom), ale nemá právo uvádět titul Mgr.
Odmítání automatického uznání národního titulu při nostrifikaci je v přímém rozporu s těmito cíli. Nejenže komplikuje mobilitu absolventů, ale fakticky i zpochybňuje důvěru mezi jednotlivými vzdělávacími systémy.
Tento absolvent může užívat původní titul v původním znění (např. M.A., LL.M., M.Sc., Mag. phil.) za jménem, ale nemůže si jej nahradit českým ekvivalentem.
Výjimkou jsou případy, kdy má Česko s danou zemí bilaterální dohodu o rovnocennosti diplomů a titulů. V takovém případě může být titul automaticky uznán včetně práva na užívání českého titulu. Tuto smlouvu máme pouze se Slovenskem a částečně s Ruskem, ale v jiných případech (např. Rakousko, Německo, Francie, USA) automatická rovnocennost neexistuje.
Nesrozumitelný český přístup
Titul Mgr. je zkrátka specificky český právní institut a uděluje jej jen česká vysoká škola, pokud neexistuje příslušná výjimka daná mezinárodní smlouvou.
Logiku v této právní úpravě budeme hledat jen těžko. Pokud je totiž uznáno, že člověk má magisterské vzdělání, tedy ekvivalent českého magisterského studia, je matoucí, že nelze používat titul Mgr., ale lze používat titul MA nebo MSc., jehož obsah většina lidí nezná.
Stejně tak nedává logiku, že v případě slovenských titulů je přístup k překládání titulů volnější a užití ekvivalentního titulu je přípustné, zatímco v případě francouzských titulů to možné není.
Tento přístup navíc naráží na principy, na nichž je postaven tzv. Boloňský proces, jehož cílem je harmonizace vysokoškolského vzdělávání v Evropě, zajištění transparentnosti a vzájemné uznatelnosti kvalifikací a titulů mezi členskými státy.
Z čistě praktického hlediska je rozpor mezi uznáním rovnocennosti vzdělání a odepřením práva používat odpovídající český titul nesrozumitelný. Jestliže je oficiálně potvrzeno, že daná osoba dosáhla stejné úrovně vzdělání jako absolvent magisterského programu v České republice, je nepochopitelné, proč tato osoba nemůže používat titul, který se s touto úrovní vzdělání v Česku pojí.
České tituly jsou v zahraničí běžně překládány a používány v anglických ekvivalentech (např. „Mgr.“ jako „MA“ či „MSc.“) bez potřeby zvláštního řízení nebo právního překladu.
Z hlediska Boloňského procesu je tento přístup ještě problematičtější. Boloňský proces, zahájený v roce 1999 a implementovaný i Českou republikou, má za cíl vytvořit jednotný Evropský prostor vysokoškolského vzdělávání (EHEA), který bude založen na vzájemném uznávání vysokoškolských diplomů a akademických kvalifikací. V tomto rámci je stanoveno, že tituly a kvalifikace by měly být srozumitelné, přenositelné a vzájemně uznávané mezi jednotlivými státy.
Odmítání automatického uznání národního titulu při nostrifikaci je v přímém rozporu s těmito cíli. Nejenže komplikuje mobilitu absolventů, ale fakticky i zpochybňuje důvěru mezi jednotlivými vzdělávacími systémy.
V situaci, kdy například slovenský nebo rakouský absolvent magisterského studia nemůže v České republice užívat titul „Mgr.“, přestože jeho studium bylo nostrifikováno jako rovnocenné, se narušuje princip vzájemného respektu a transparentnosti, který měl být Boloňským procesem garantován.
Změna by nám prospěla
Tento stav je o to paradoxnější, že české tituly jsou v zahraničí běžně překládány a používány v anglických ekvivalentech (např. „Mgr.“ jako „MA“ či „MSc.“) bez potřeby zvláštního řízení nebo právního překladu.
Ovšem v opačném směru je tento princip symetrie popřen. Český právní řád tedy fakticky neumožňuje cizincům nebo českým občanům s cizozemským vzděláním plnou akademickou integraci, a to ani po úředním uznání vzdělání.
V důsledku toho je celý systém nejen nepružný a nepraktický, ale také nesouladný s principy, které Česká republika formálně přijala v rámci evropské integrace vysokoškolského vzdělávání.
Pokud má být Boloňský proces naplněn nejen formálně, ale i materiálně, pak by bylo žádoucí, aby nostrifikace automaticky vedla k právu užívat odpovídající český titul, a to alespoň v případech, kdy bylo uznáno, že zahraniční studium odpovídá svým rozsahem, úrovní a strukturou českému vysokoškolskému vzdělání.
Změna stávající právní úpravy by přispěla k větší srozumitelnosti systému pro širokou veřejnost i pro absolventy zahraničních škol.
Zdroj: Aleš Rozehnal: Magisterský titul ministryně. Na vině není Eva Decroix, ale nelogická právní úprava
